„Jsem Ála, miláček bohů“, tvrdí můj horoskop…
Kamarád a bývalý spolužák z plavecké třídy mi jednou na srazu řekl: „ Álo, ty jsi druh! Když Pán Bůh rozdával, musela jsi jít hned několikrát!“
„Vy můžete dělat naprosto cokoli! Takových možností – to Vám až závidím“, řekla mi astroložka.

Potřebovala jsem pár (desítek) let, aby mi došlo, že mi bylo opravdu dáno do vínku plno úžasných věcí a že je čas to s radostí sdílet i s Vámi. Vyrůstala jsem v „takové normální rodince“. Já, mé dvě sestry a maminka. Nic nebylo tabu, každá měla svůj patent na rozum a naše debaty často končily něčím naštváním, že na tohle už fakt nemá… No a páč se lidé v zásadě nemění, máme úžasné debaty (i svůj patent na rozum) dodnes. Jen už se tak nečílíme.

Tady bych prý měla napsat kde a jak jsem se učila a ohromit Vás mnohaletou dřinou.
Dřina to byla; byla jsem naprosto ukázkovým příkladem správně připraveného „občana“: práce, rodina, dítě – a to
v neustálém kolečku. Do toho naprosto nevědomé hledání toho, v čem jsem opravdu dobrá a při tom se nerozmělnit v tisíci možnostech. Opravdu mistrovská zkouška!
To, čím dnes jsem, je výsledkem mého půlstoletého vývoje. Mohu vám tu vylíčit, jak bylo těžké, když byla mamka v nemocnici a my neměly ani na chleba. Jenže buď si můžu stěžovat nebo se nad veškeré své životní kotrmelce a lekce povznést, z hloubi duše poděkovat a brát život jako radostné poskakování a hru. A moje volba byla vždy hravá!
 
Život totiž nemusí být dřina a odříkání! Což neznamená, že to nevyžaduje píli, odhodlání a i přes různé překážky si udržet víru v to, že to prostě půjde!  A když to tak zpětně probírám, tak jsem si vždy uměla „hrát“: na základní škole jsem navštěvovala pěvecký sbor Pueri canticorum, hrála jsem na klavír, závodně jsem tancovala a k tomu jsem hrála divadlo, volejbal, tenis, jezdila na lyže a na snowboard…

Od střední školy mě provází láska k francouzštině a Francii. Hned po revoluci jsem strávila rok v Paříži jako „au pair“, pak jsem studovala na univerzitě v Chambéry, žila v Albertville, procestovala téměř celou tuhle nádhernou zemi od pláží v Normandii ​ přes tzv „France profonde“ a Provence až po Korsiku a průvodcování v Karibiku. 

Všude jsem poznala plno úžasných lidí a dodnes jsem ohromena barvitostí a svébytnými zvyky a životním postojem bonvivánů v jednotlivých regionech. No a díky dokonalé znalosti francouzštiny jsem třeba byla opakovaně osobní tlumočnicí herce Pierra Brice (Vinetoua) a jeho křehké ženy Helly . 

Myšlenka na vlastní koncert přišla však až poté, co jsem se seznámila s plzeňskou šansoniérkou Vlaďkou Bauerovou. Pozvala mě, abych zazpívala jako host na jejích koncertech. „Nejsem zpěvačka“ byla má první reakce na Vlaďčinu výzvu. „Hegerová taky nebyla“, zasmála se, a bylo.

Díky talk show, kterou jsem moderovala, jsem se potkala s další báječnou zpěvačkou Mirkou Novak a účastnila se jejích večerů Meduzik NIGHT nejen jako zpěvačka, ale také jako moderátorka. To je další věc, která mne baví. Vyznávám inteligentní humor s jemnou nadsázkou, miluji pana Wericha, Elišku Balzarovou a Marka Ebena. Je to vlastně krásná hra – prostě uděláte první krok a ty následné jako by byly kdesi už předem přichystané a přinášejí další a další nevyhnutelná setkání.

Mou láskou je akvarel. 
Obrazy mi vznikají pod rukama ve stavu, který lze slovy jen těžko popsat. Harmonie bytí, naprosté otevřenosti a volnosti, stav, kdy nepřemýšlím na tím, jak udělám jednotlivé tahy štětcem, ale jako by to šlo samo… A i při malování většinou tancuji a zpívám si. Je to jako jam session, kdy netušíte, kdo, kdy a s jakým nástrojem se k Vám přidá. Zároveň však víte, že vše je v pořádku. Každé cáknutí barvou nebo šmouha, kterou jsem neměla v plánu tam udělat, každé máchnutí štětcem, naprosto nepředvídatelné míchání barev a jejich nanášení na podklad, vytváří na papíru barevnou výpověď
s obrovskou energií. Když píšu tyhle řádky uvědomuji si, jak je pro mne tato svoboda projevu v malování naprosto zásadní. Moje NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ…

A zase: začalo to tak nenápadně. Pojeď se mnou do Soběsuk na jednodenní kurz akvarelu, Álo! Hele, já malovat neumím, to pro mě opravdu není….
Přátelé, vyšvihla jsem si tam čtyři obrazy, vůbec to dodnes nechápu. Při vyzvedávání mých zarámovaných prvotin se mi pan galerista zeptal, co dalšího jsem namalovala a že tohle tam chce prodávat.

Za poslední rok jsem měla čtyři výstavy a nabídky se mi letos jen hrnou.

Vlastně šlo jen o to, ty roztříštěné Ály spojit do jediné a dát jí prostor. Nuže. tady před vámi stojím ve všech svých podobách a z celého srdce věřím, že Vás svými vystoupeními a obrazy rozvibruji a rozzářím. Kéž je Vám se mnou - s námi - dobře.